Routes in Česko / Hlavní město Praha / Lochkov




K oblasti stavby estakády jsou opět omezení, které nezbývá než ignorovat.



Ploché kolečko podél Vltavy a Berounky. Jediné stoupání je na Zbraslav, ale dá se mu vyhnout kolem zámku (dlouhá nakloněná rovina).

Stezka podél Vltavy bývá v dobrém počasí hodně plná a nedá se pořádně jet. Na nábřeží je třeba dát pozor na dopravu a chodce.

Njenpříjemnější část je přes Palackého most až na Anděl.



Nejsem si jistý průjezdem okolo Letiště, cestu na Stodůlky mám projetou a je v pohodě kromě stoupání v závěru, zbytek by měl být celkem dobrý.



Čím více zde napíšete informací, tím více bude užitečnější pro ostatním uživatele.

* Průběh trasy.
* Co je zvláštní na této trase?
* Proč doporučit tuto trasu?
* Co se Vám zde nejvíce líbilo?
* Atd.



Ú=sek přes pražský okruh je v současnosti přelézání přes silnice, špatný terén v úseku před Zmrzlíkem.



Úsek po cestě mezi Třebotovem a Kosoří je jen hromada křoví a kopřiv, musí se je po silnici.



Sama stojka nahoru dolu, pak dlouhe tahle kopecky, celkem narocny teren lesama (koreny, vymlacene zpevnene cesty), konec je odlehceny smerem na metro (uz nebylo sil :)



Čím více zde napíšete informací, tím více bude užitečnější pro ostatním uživatele.

* Průběh trasy.
* Co je zvláštní na této trase?
* Proč doporučit tuto trasu?
* Co se Vám zde nejvíce líbilo?
* Atd.



Čím více zde napíšete informací, tím více bude užitečnější pro ostatním uživatele.

* Průběh trasy.
* Co je zvláštní na této trase?
* Proč doporučit tuto trasu?
* Co se Vám zde nejvíce líbilo?
* Atd.



60km, 700m prevyseni

vetsinou fajn povrchy s nizkym stupnem provozu(az na radotinskou vypadovku, ale tam jsem jel kvuli roznytovanymu retezu/diky Otas za tlacku/)



Sama stojka nahoru dolu, pak dlouhe tahle kopecky, celkem narocny teren lesama (koreny, vymlacene zpevnene cesty), konec je odlehceny smerem na metro (uz nebylo sil :)



Trasu jsme chtěli projet podle článku Na kole z Prahy na Karlštejn z iDnesu, což se nám povedlo navzdory tomu, že je v něm trasa popsána zbytečně idylicky a několikrát nechá člověka na holičkách.

Začínat v Radotíně je poměrně z ruky, protože dopravit se tam po vlastní ose znamená dalších 15-20km po Praze navíc, my jsme však, jsouce příliš pohodlní, přijeli do Radotína železným ořem z Hlavního nádraží. Dohromady 17 minut cesty časovou jízdenku MHD a 25 Kč za kolo nám zajistilo čerstvý start s nulou v Radotíně.

Hned na nádraží jsme vylezli na opačnou stranu (vedle minigolfového hřiště), ale stáli jsme si za svým a vedlejší ulicí přijeli až na hlavní. Pro samé hledání značky cyklistické stezky jsme málem propásli kýženou, avšak neznačenou odbočku doprava do kopce, která nás přes lávku navedla na správnou trasu.

Na asfaltu jsme se však dlouho neohřáli, protože cesta vzápětí mizí prudce doprava do lesa. "Prudké stoupání", kterýmžto termínem označuje článek tuto stezku pro kamzíky po vlhké hlíně a kamení, znamenalo pěší výstup na kopec.

Na jeho hřebeni už jsme se dočkali slibované širší cesty s pěknými rozhledy, kterou jsme se nechali ukolébat natolik, že její konec v podobě cedulí "Soukromý pozemek, vstup zakázán" bez jakýchkoli turistických značek nás zastihl nepřipravené, pročež jsme zahnuli doprava dolů okolo hřbitovní zdi do pěkného a divokého údolí. Špatně! Jet se mělo rovně úzkou cestičkou, hřbitov nechat po pravé straně. Jakmile jsme supěním zpátky do kopce napravili svůj omyl, dorazili jsme ke slibované silnici.

Tam článek suchopárně uvádí, že "přejdeme silnici, mineme pískovnu", což mě jaksi nepřipravilo na to, že se budu muset vrhnout do sotva znatelné díry ve křoví, která vede na stezičku úzkou i pro chodce. Tuto odvážnou volbu nicméně značky červené turistické trasy potvrdily jako správnou a dovedly nás až za pískovnu, kde se cesta stočila nejprve doprava a zakrátko prudce doleva podél domů. Tyto odbočky nejsou značené, což na této trase není poprvé ani naposled, takže člověk musí důvěřovat svému instinktu a orientovat se podle hrubého směru.

Dál pokračuje stezka okolo ranče, kde jsme ze dvou možností vybrali opět tu špatnou, tj. doleva (mělo se jet rovně mezi ranč a pastvinu a bylo by jasno). Na konci louky jsme pro změnu opět ze dvou možností vybrali tu špatnou a pokračovali rovně, ale naštěstí jsme včas zavětřili zradu, obrátili se a dali se doprava po vyježděné cestě. Ta už nás správně vyplivla na rozcestí Sulava.

Tam jsme se dle doporučení vydali neznačenou cestou rovně (čili z našeho pohledu doleva, neboť jsme předtím jeli blbě). Sjezd do údolí byl příjemný, ovšem jen šťastná náhoda tomu chtěla, že jsme poprvé za celou cestu na jednom rozcestí zvolili správně a dali se doprava, jinak bychom se Solopisk nedočkali a museli se do nich vracet.

Výjezd, který následuje, je poměrně náročný, ale nijak zvlášť dlouhý, takže jsme zakrátko najeli na asfaltovou cestu, která vede až do Vonoklas. Těmi jsme projeli stále rovně a dojeli až na okraj lesa a ponořili se do něj.

To, co článek lakonicky popisuje jako "nejtechničtější úsek celé trasy" byl úsek takzvaně o držku, prudký sjezd poměrně úzkou cestou s vymletými koryty a tu a tam kamenem či kořenem. S prsty na brzdách jsme ho ale zvládli bez pádu (z rozhovorů a ovázaných kolen některých, kteří přijeli za námi, jsme pochopili, že oni to štěstí neměli) a zakrátko jsme vyjeli na asfaltovou cestu v Karlíku.

Ta zakrátko uhýbá do prudkého kopce do lesa, kde jsme pak opět váhali, zda vracečku vpravo do kopce pro kamzíky, nebo vracečku vlevo s přece jen lidštějším sklonem. Správná byla naštěstí ta druhá a my jsme pokračovali ve stoupání po už celkem dobře značené cestě. Vynořili jsme se v obci Mořinka na návsi, vyjeli ven ze vsi a přes silnici pokračovali rovně po polní cestě s pěknými výhledy (abychom nebyli za blbce, raději zde zamlčím, že jsme zase zvolili špatně a kousek sjeli po asfaltce doleva směrem dolů k Berounce).

Červená turistická vedla doprava, jak nám přikazoval sloup elektrického vedení, přestože to byla jen úzká pěšina a doleva vedla širší rozježděnější cesta. Důvěra se nám ale vyplatila a po přejezdu silnice už jsme sjížděli po nepříjemně hrubém štěrku směr Karlštejn.

Cesta nás vyplivla přímo pod hradem a naštěstí i do výborné zahrádky penzionu U královny Dagmar. Vynikající domácí kachní vývar, krkovice z grilu i domácí bramborák a uzeným a kyselým zelím zapitý pivem bohužel způsobily, že hrad byl najednou o poznání výš. Přesto jsme se na něj z povinnosti vyškrábali, ale zakrátko už jsme se zase slaňovali pěší zónou pryč z Karlštejna.

Na výjezdu jsme neodolali krátkému vykoupání, a i proto možná byl návrat na rušnou asfaltovou silnici tak protivný. Do Hlásné Třebáně je však nutné vydržet a přes první lávku, která hlásá, že "Přejezd na kole nebo motocyklu narušuje povodněmi poškozenou statiku lávky", se dostat na druhou stranu řeky.

Cesta po levém břehu nás zavedla až na náves Dolní Třebáně, kde je bohužel nutné přejet koleje a vydat se zase na silnici, která vede do Řevnic. Tam (opět za přejezdem, u kterého se dle slov jedné kolemjedoucí údajně vždy čeká na závorách) začíná nová cyklodálnice vedoucí podél řeky, která nás pohodlně nasměrovala k mostu, opět na levý břeh řeky a po krátkém motání přes Lety do do Dobřichovic až k místnímu zámku u jezu s možností koupání. Řeku jsme nepřejeli po mostě, ale po nové lávce vybudované o kus níž po proudu (aby nestála ladem, když už se v ní utopilo tolik peněz, 300 000 Euro jen z fondů EU) a napojili se zpět na cyklostezku č. 3.

Bezproblémová cesta končí velmi překvapivým přejezdem přes řeku v podobě železničního mostu, respektive přechodu pro chodce a cyklisty, který je jeho součástí. Asi metr široký ochoz motající se okolo nosných sloupů mostu není dost velký ani pro dva pěší. Přitom se jedná o jakousi panevropskou cyklostezku, jak hrdě v německém jazyce hlásají nálepky přilepené na žlutých cedulkách. Chtěl bych vidět protáhlé obličeje Rakušanů, kteří by k něčemu takovému přijeli, namlsaní jejich cyklostezkami. Při přejezdu skupiny dejme tomu třiceti Tyroláků na kolech po takovém pseudomostě by se myslím ozývalo něco jadrnějšího, než veselé jódlování.

Ve zbytku cesty do Radotína už zbývá jen proplést se Černošicemi, kde je značení dost zmatečné a vyplatí se držet kolejí. Pak už se asfalt mění v nezpevněnou cestu a podél Berounky nelze zabloudit. Vítané útočiště skýtají Říční lázně Radotín s občerstvením a občasnou hudební produkcí, komu zbyly síly, může využít rozlehlé Sportovní centrum Radotín v jejich blízkosti. My jsme ale už rádi sjeli do centra a přes světelnou křižovatku přejeli rovně až k vlakové zastávce,



Radotin-Zbraslav-Cernolice-Halouny-Berounka-Zbraslav-Vltava



This page in:



Running routes in Lochkov Hlavní město Praha Česko